Vrby

Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých.

Vrby rostou téměř po celém světě, hlavně v místech s dostatkem vody a světla, při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny biotopy. Rostou v mírném a chladném pásmu, vyskytují se však i za polárním kruhem a v subtropech. Vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech, železničních náspech. Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie.

Vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem, mohou růst vzpřímeně nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převislé. Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché, celistvé, většinou mají krátký řapík a palisty. Listové čepele bývají tvaru čárkovitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté.

Vzpřímená květenství, jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složeny z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalných květů vyrůstajících v paždí listenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy opyluje hmyz, některé navíc i vítr. Plody jsou tobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi, obsahují velký počet drobných semen opatřených chmýrem, která se dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena mají poměrně krátkou dobu klíčivosti. Rostliny se uměle množí převážně bylinnými řízky.

Vrba se využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nekvalitního dřeva. Její listy i mladé výhonky slouží někde jako potrava pro dobytek. Je významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara. Pro snadné zakořeňování poléhavých větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží, pro svůj vzhled se vysazují jako okrasné dřeviny v parcích a jako s rychle rostoucí dřevinou se výhledově uvažuje pro produkci biomasy k energetickým účelům.

Rod vrba je velice široký skládá se asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné.

Tradičně je rod Salix dělen do tří podrodu: Salix sg. Salix, Salix sg. Vetrix a Salix sg. Chamaetia, každý je dále rozdělen do sekcí.

K určování vrb jsou směrodatné listy a květenství.

 

Nejrozšířenější druhy vrb:

 Vrba košíkářská (Salix viminalis L.) – patří mezi nejstarší košíkářské vrby. Mohutný keř dorůstá výšky 3 až 6 m, má dlouhé, přímé, rovné větve se zeleno-šedou kůrou, proutí je hladké, pevné, netrpí škůdci ani krupobitím. Listy dlouhé a štíhlé, 10-25 cm dlouhé, ale pouze asi 2 centimetr široké, jsou tmavě zelené, hedvábně šedovlasé na spodní straně.

Vytváří křoviny podél vodních toků, na březích rybníků, ve vlhkých terénních prohlubních. Klony vrby nejlépe rostou na humózních a hlinitých půdách niv vodních toků od nížin do 500 m.n.m., výše se u nás vyskytuje pouze roztroušeně. Snáší také půdy štěrkovité s proudící podzemní vodou. Ve srážkově bohatších regionech je možné pěstovat i na lehčích (hlinito-písčitých) půdách. Nerostou příliš dobře na podmáčených oglejených a glejových půdách, v těchto lokalitách je lepší vysazovat klony vrby bílé. Také na lokalitách s nedostatkem vody (půdní nebo srážkové) nerostou příliš dobře.

Vrba košíkářská je základním druhem pěstovaným pro košíkářskou výrobu, protože její jednoleté výhony dosahují značné délky a jsou velmi ohebné.

Doporučené klony: S-337, S-310, S-519 autochtonní (domácí) klony

S – 337 Salix viminalis – Výnosově jeden z nejlepších klonů z okruhu S. viminalis, vhodný pro stanoviště s vyšší hladinou podzemní vody, snáší i vyšší kyselost půdy, nevyhovuje mu stagnující voda, má nejlepší produkční potenciál v chladnějších podhorských oblastech. Tento klon je vhodný pro jednofázovou sklizeň strojem na štěpku a nehodí se pro výrobu polen. Ujímavost po výsadbě je velmi vysoká a růst v prvním roce rychlý. Vyžaduje dobře odplevelený pozemek a udržení bezplevelného stavu v řádcích jak po výsadbě, tak po každé sklizni, jinak hrozí napadení houbovými chorobami. Poskytuje spolehlivý výnos, vyžaduje kratší sklizňový cyklus.

S – 310 Salix viminalis – je vhodný pro stanoviště s vyšší hladinou podzemní vody, špatně snáší vysychavé půdy, na kterých živoří. Dobře snáší i vyšší kyselost půdy, nevyhovuje mu však vysoká hladina podzemní stagnující vody. Pro svůj habitus není vhodný pro výrobu polenového dřeva, ale naopak je velmi vhodný pro strojní jednofázovou sklizeň na štěpku. Ujímavost po výsadbě se pravidelně blíží 100 %. Výnosy jsou na vhodných stanovištích vysoké, z hlediska celkového výnosu je vhodný cyklus tříletý, maximálně čtyřletý. Keřovitý růst ji předurčuje pro výsadbu v hustších sponech, na dobře odplevelených pozemcích lze doporučit výsadbu v dvojřádcích. Při zaplevelení je citlivý na houbové choroby, které zkracují životnost a snižují výnos.

S – 519 Salix viminalis – má dobré růstové vlastnosti na široké škále stanovišť, nevhodné jsou jen stanoviště oglejené a glejové, snáší i mírně sušší stanoviště. Patří do skupiny s velmi dobrým výnosovým potenciálem na příznivých půdách, je velmi často vyhledáván zvěří, proto ho lze využít pro opláštění plantáží RRD. Reaguje dobře na seřezání, vytváří potom až 15 prýtů, svou povahou je vhodný především pro zakládání porostů na štěpku.

 

Vrba bílá (Salix alba L.) – roste hojně podél toků v nízkých polohách. Dorůstá výšky 25 m, je stromového růstu, kůra je tmavě šedá, větve rostou v ostrém úhlu, mladé větvičky jsou žluté až hnědé, úzké kopinaté. Dvoudomé květy vyrůstají od dubna až května, samčí květy jsou žluté, zelené a samičí bílé.  Roste v teplejších a vlhčích oblastech v blízkosti vodních toků, je např. typickou dřevinou lužních lesů. Vyhovují ji spíše těžké půdy, humózní, dobře zásobené živinami, hluboké. Na dobrých stanovištích vytvářejí bohatý kořenový systém a zůstávají velmi vitální i po pravidelném ořezávání prýtů. Stromový charakter růstu zajišťuje opakované vytváření nových kmenů. Na půdách vysýchavých, chudých, s vysokým podílem skeletu nedosahují uspokojivého růstu, ve vyšších nadmořských výškách mohou i namrzat. Jsou vhodné pro opláštění, jelikož se jedná o autochtonní dřeviny. Sortiment těchto vrb obsahuje i vrby stromové, které jsou vhodné na polínka.

Doporučené klony:  S-456,117,469,639,204, 457,464,131

S – 456 Salix alba – patří k výnosově nejlepším klonům z okruhu Salix alba. Na stanovištích s vysokou hladinou podzemní vody dává podstatně vyšší výnosy než topoly. Roste však dobře i na stanovištích s horší dostupností podzemní vody, ale v prvních letech je tam růst pomalejší. Neztrácejí výmladnost ani po deseti letech a velmi dobře snášejí opakované seřezávání – vykazují významně delší životnost porostů než topoly. Dobře snáší kyselejší stanoviště, kde již nelze topoly efektivně pěstovat. Ujímavost po výsadbě se pravidelně blíží 100 %. Tento klon vykazuje velmi vysokou výmladnost a po seříznutí vytváří velký počet výhonů, které jsou v dalších letech redukovány zpravidla na 1 – 4 kmeny, přitom záleží na hustotě porostu – čím hustší spon, tím méně hlavních kmenů. Kmeny dorůstají větších průměrů a tím je klon vhodný i pro výrobu polenového dřeva.

S – 117 Salix alba – jedná se o novější klon vrby bílé vyšlechtěný na jižní Moravě, které se řadí mezi vrby s dobrým výnosem. Tomuto klonu vyhovují spíše chladnější stanoviště s dostatkem vody a delším obmýtí (3 – 4roky) – při častějším seřezávání výnos rychle klesá. Určitým problémem tohoto klonu může být štěpkování jemných větví. Ujímavost a výška přírůstu v prvním roce po výsadbě je poměrně vysoká. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat plevelům. V případě, že plevel přeroste seříznutou rostlinu, dochází velmi rychle k napadení houbovým onemocněním a odumření rostliny. Díky svému habitu a výrazně červenému zbarvení mladých letorostů by mohla být tato vrba využita i k okrasným účelům.

S – 469 Salix alba – univerzální klon jak pro teplejší i chladnější klimatické regiony, kde dosahují stejných nebo srovnatelných výnosů.

 

Kříženci vrby bílé  

S – 195 Salix × rubens (S. alba x S. fragilis)

S – 391 Salix × rubens (S. alba x S. fragilis)

vrba červenavá –  je přirozený kříženec vrby bílé s vrbou křehkou. Tyto klony stejného spontánního hybridního taxonu mají podobné ekologické nároky jako rodičovské druhy. Může se pěstovat na stanovištích zamokřených nebo s vyšší hladinou spodní vody, dobře roste i na sušších stanovištích s bočním zastíněním. Výmladnost je dobrá, seřezávání snášejí velmi dobře, po seřezání má tendenci vytvářet dvoj případně více kmenné habitusy. Protože se jedná o autochtonní druhy, jsou velmi dobře použitelné i pro rozčleňování a opláštění porostů. S-195 roste dobře na půdách zásobených vodou, kvalitně odplevelovaných v prvních letech, poměrně bez ohledu na klimatický region, S-391 snáší i půdy zaplevelené, riziko okusu zvěří.  Jsou vhodné pro výsadbu podél vodotečí, jako břehové porosty, krajinotvorné účely, výsadba na živé ploty, protihlukové stěny a další.

 

Vrba křehká (Salix fragilis L.) – středně velký strom obvykle 6–15 m vysoký, s řídkou, rozkladitou, již nízko se větvící korunou s křivými větvemi a kmenem o průměru cca 50 cm. Prýty se v místech větvení snadno odlomí. Větve jsou špinavě šedozelené, lysé, nepřevislé, lysé listy podlouhlé až vejčitě kopinaté, 7–10 cm dlouhé a 1,5–3,0 cm široké, na spodní straně sivé se světlým voskovým povlakem. Květy jsou sdruženy ve válcovitých jehnědách. Rozkvétá nejčastěji v dubnu, krátce před nebo současně s rašením listů. Plod je lysá tobolka dozrávající po 5 týdnech, semena jsou drobná, ochmýřená.Silně světlomilná dřevina, nesnáší ani slabý zástin. Snese bez následků krátkodobé záplavy během vegetační doby. Vyrovná se s kolísáním hladiny spodní vody, hůř snáší stojatou vodu a s tím špatné provzdušnění půdního profilu. Její přirozené rozšíření je u proudících vod. Roste na různorodém substrátu, snese i mělké chudé půdy. Roste i v úzkých údolích, mrazových kotlinách a jiných klimaticky extrémních stanovištích. Typická stanoviště jsou podél toků na úpatí svahů. V České republice je rozšířena v chladnějších oblastech celého území.

Díky své odolnosti je vrba křehká vhodná k umělému zpevňování břehů v oblastech nepříznivých pro jiné druhy vrb. V chladných oblastech poskytuje také dobrou včelí pastvu, protože bohatě kvete i za nepříznivých podmínek. Zvěř a dobytek druh málo poškozují, protože listí je hořké a na větvích se brzy tvoří hrubá kůra. Výjimečná je výmladková schopnost této vrby, a to jak na kmeni, tak na pařezu.

 

Vrba lýkovcová (Salix Daphnoides Vill.) – velmi rychle rostoucí stromová vrba dosahující přibližně 12 m výšky, nedorůstá mohutných rozměrů vrby bílé. Koruna stromu je řídká, málo rozvětvená, kmen má hladkou světle šedou kůru, letorosty mají nazelenalou, hnědou nebo načernalou barvu, později získávají namodralé ojínění. Květní pupeny jsou lysé, výrazně špičaté. Listy s řapíky dlouhými zhruba 1 cm mají dlouhé, vejčité nebo kopinaté pilovité palisty srostlé s řapíky. Lysé listové čepele jsou podlouhlé, mívají délku 5 až 10 cm a šířku 1,5 až 3 cm.  Její přirozený výskyt je omezený na štěrkové náplavy horských bystřin a řek nebo břehové porosty ve vyšších nadmořských výškách, a to pouze na Moravě, v karpatské části České republiky. Dobře roste na propustných, minerálně bohatších půdách, krátkodobě snáší sušší podmínky. Na pravidelné ořezávání nereaguje tak bujným obrůstáním novými výhony jako např. vrba košíkářská. Její hospodářský význam spočívá především v produkci pylu pro včelí pastvu, protože rozkvétá na jaře již v březnu – dříve než ostatní vrby. Klony tohoto nádherného domácího druhu vyžadují půdy s dobrou zásobou živin v širokém spektru stanovištních podmínek, nejvhodnější jsou pro ně nivní polohy. Jsou vhodné zejména k rozčleňování výsadeb na větších plochách a pro okrajové pláště. Význam jejich použití je dán potřebou biodiverzity.

Doporučené klony:  S-077,234,588

S – 234 Salix daphnoides – domácí klon jedné z nejkrásnějších českých dřevin, která je v naší krajině původní, ale téměř z ní vymizela. Je charakteristický svou barevností – jednoleté výhony jsou červené a později kryté modrým jíním. Tento klon má velmi štíhlý habitus a je vhodný pro opláštění plantáží RRD, protože se vyznačuje velmi časným kvetením a tím je cenný zejména pro včelaře. Výnosově je slabší než ostatní doporučované klony, nevyžaduje však vysokou hladinu podzemní vody a roste dobře i na stanovištích vhodných pro topoly. Je poměrně odolný vůči houbovým chorobám, špatně však snáší zaplevelení. Tak jako většina ostatních vrb trpí okusem letorostů srnčí zvěří. Ujímá se dobře, dobře snáší i seřezávání a má velmi dobrý výmladný efekt.

 S – 077 Salix daphnoides  – červenoprutá formapřevážně stromovitého vzrůstu do výšky až 12m. Vrba poměrně rychle rostoucí a velmi nenáročná ke svým nárokům na půdu. Roste jak na vysychavých, tak na zamokřených stanovištích. Jedná se převážně o světlomilný druh, kvete velmi brzy z jara, velmi vhodná ke včelařským účelům, ale zároveň pro svoji nenáročnost jako krajinotvorná dřevina (výsadba na břehy vodotečí, živé ploty, větrolamy, zpevnění břehů, přírodní hranice, biokoridory a další.)

Klony S-234 a S – 077 jsou svým vzpřímeným růstem a štíhlým habitem předurčeny pro hustší spony.

 S – 588 Salix daphnoides – jedná se o náš původní druh vrby lýkovcové, nenabízí vyloženě produkční klon. Je vhodný pro použití v izolačních pásech, polyfunkčních porostech i oblastech chráněných podle zákona 114/92 sb., se svým převislým habitem v rozvolněném zápoji se hodí pro okrasné účely, časné kvetení efektními „kočičkami“ je vhodné pro včelí pastvu. Vysoký obsah salicinu v pletivech je zřejmě důvodem nižšího poškozování okusem zvěří.

 

 Vrba jíva Salix Caprea x wind –  je malý až středně vysoký strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), jehož výška se většinou pohybuje od 6 do 12 metrů, má zprohýbaný kmen a hustou košatou korunu s nepravidelným větvením.  Snadno se zmlazuje a obráží a je i často seřezávána, proto je většina jedinců pouze keřovitého vzrůstu. Jako statný keř je vysoká 3 až 5 metrů. Listy jsou eliptické nebo vejčité, nepravidelně pilovité, střídavé, 6-11 cm dlouhé a 3-5 cm široké, na líci tmavozelené, svraskalé a téměř lysé, na rubu šedobíle chlupaté se zřetelnou žilnatinou, širší než u většiny ostatních vrb. Vrba jíva je dvoudomá, kvete v březnu a dubnu před rašením listů. Květy jsou stříbřitě lesklá jehnědovitá květenství, 2,5-3,5 cm dlouhá (samičí jehnědy jsou delší a štíhlejší). Samčí jsou žluté od prašníků, samičí jsou zelenavé. Plodem je malá kapsle 5-10 mm dlouhá, obsahující velmi malé semena s jemnými chloupky.  Vyskytuje se ve světlých lesích a suťových svazích, na lesních lemech, paloucích a mýtinách, v křovinách podél cest, na náspech, výkopech, skládkách či opuštěných lomech. Je velmi náročná na světlo, snese jen boční zastínění. Toleruje nejrůznější půdy, nesnáší však, na rozdíl od jiných druhů vrb, přemokřená a zrašelinělá stanoviště. Jíva se od ostatních druhů vrb liší také tím, že ji nelze množit dřevitými řízky, téměř vůbec nezakořeňuje. Objevuje se jak ve vlhkém prostředí, jako jsou břehy potoků a jezer, tak i na sušších místech.Dřevo této vrby se užívá většinou jako palivo, důležitá je i ve včelařství, neboť poskytuje bohatou a zároveň první jarní pastvu včelám (pyl i nektar).

Doporučené klony:  S-704,705,706

Klony tohoto hybridního taxonu dosahují nejlepších výsledků na stanovištích dobře zásobených vodou. Výmladná schopnost je nadprůměrná, je vhodná do klonových směsí. Vzhledem k tomu že jde o hybridní klony, nejsou vhodné do chráněných území. Klon S-704 patří mezi klony s velmi dobrým výnosovým potenciálem (7-8 t [suš.]/ha/rok) na příznivých půdách.

 

Vrba Smithova (Salix smithiana) – jedná se o přírodní křížence vrby košikářské a vrby jívy (Salix viminalis x Salix Caprea). Vrby rychle rostou, výborně snášejí řez a na osluněných místech jsou proto vhodné do živých plotů. Větve jsou rychle rostoucí klenuté až svislé, listy dlouhé zužující se šedozelené až stříbřité, později žluté. Vrba má ráda svěží půdy, ale roste i na vysychavých stanovištích. Je světlomilná až polostinná. Její využití je velmi široké. Vhodná k výsadbám do krajiny, podél vodních toků, zpevnění břehů, tvorba přírodních hranic a remízků, dále je velmi vhodná pro včelařské a okrasné účely, je vhodná i pro chráněná území. Jedná se o vrby s velmi dobrým produkčním potenciálem. Největší výnosy dávají na optimálních lokalitách – nivních loukách i třeba v chladnější oblasti. Má vynikající výmladnost a z toho plynoucí sklon k tvorbě mnohokmenných keřů nižšího vzrůstu. Doporučené klony mohou být vhodné i pro extrémní stanoviště (důlní výsypky, skládky), zaplevelené plochy trpící v době vegetace střídavě přebytkem, nebo nedostatkem vody, lze je dobře použít i pro rozčlenění a opláštění velkých výsadeb. Jsou ideální pro pasivní biologickou ochranu ostatních taxonů proti okusu zvěří.

Doporučené klony:  S-008,206,218,383,417

 S – 008 Salix smithiana – keř dorůstá do výšky 6 m, strom do 10 m, koruna má kruhovitou, oválnou, poměrně řídkou. Vyhovují ji půdy jílovité, hlinité, štěrkopísky, vysychavé, svěží, vrba snáší slabé boční zastínění. Kvete ve druhé polovině března až první polovině dubna. Používá se pro výsadby účelově včelařské, pro břehové porosty, okraje lesů, louky, vysýchavé svahy, výsypky, větrolamy, živé ploty a košíkářské účely. Vysazuje se nad 500 m nadmořské výšky, porost je silně poškozován okusem zvěří.

S – 218 Salix smithiana – pro tento klon je charakteristický velmi rychlý růst s vynikajícími regeneračními vlastnostmi, jedná se o samičí rostliny. Roste na půdách dobře zásobených vodou, ale i na půdách vysychavých. Má rád světlé stanoviště, ale snese i boční zastínění. Kvete v březnu až dubnu. Vrba má keřovitý růst a je považována za jeden z nejvýnosnějších klonů pro produkci biomasy. Produkce dřevní štěpky je u tohoto klonu vyšší než u japonských topolů. Tento klon je vhodný také jako břehové porosty, pro krajinotvorné účely, zvýšení biodiverzity, výsadba na živé ploty, protihlukové stěny podél silnic a cest, estetické účely a další. Trpí okusem zvěře

 

Vrba nachová (Salix purpurea L.) – keř s hustými vzpřímenými větvemi, dorůstající výšek okolo 5 – 8 m s výrazně žlutě zbarveným lýkem, borka je šedá, hladká, hořká. Listy jsou protáhlé, na okraji pilovité až celokrajné, na líci svěže
zelené, na rubu modrozelené. Přirozeně se vyskytuje na štěrkovitých náplavech bystřin, v pobřežních křovinách podél vodních toků a nádrží. Vyskytuje se od nížin až do nižších horských poloh, roztroušeně po celém území státu s větším zastoupením v Moravskoslezských Beskydech. Využívá se velmi často do zpevňujících břehových porostů nebo ke košíkářským účelům.

 

 

Tab. 1: Klony vrb a topolů z tzv. doporučeného sortimentu (Věstník MZe č. 1/2004) a nejlépe hodnocené v polním testování VÚKOZ

Číslo ve věstníku	Taxonomické zařazení	Hodnocení

VRBY
S-195	S. × rubens Schr.	A
S-469	S. alba L.	A
S-117	S. alba L.	A, D
S-218	S. × smithiana Willd.	A, D
S-337	S. viminalis L.	A, D
S-704	S. caprea × wind	B
S-639	S. alba L. ‘Carrone-51’	B
S-519	S. viminalis L.	B
S-383	S. × smithiana Willd.	B, D
S-310	S. viminalis L.	B, D

 

Legenda hodnocení klonů:

A – klony s vynikajícím výnosovým potenciálem (9-12 t [suš.]/ha/rok) na příznivých půdách (stanovištích); B – klony s velmi dobrým výnosovým potenciálem (7-8 t [suš.]/ha/rok) na příznivých půdách (stanovištích); C – klony s dobrým výnos. potenciálem (4-6 t [suš.]/ha/rok) na sušších stanovištích při životnosti porostu do 15 let); D – klony domácích druhů (možno pěstovat v zvláště chráněných územích)