Rychle rostoucími dřevinami (RRD) jsou označované především různé klony topolů a vrb, protože jejich výškový a objemový přírůst vrcholí v první až druhé dekádě růstu a je výrazně vyšší než u většiny hlavních lesních dřevin mírného pásma. Další druhy dřevin testované u nás nebo v podobných přírodních podmínkách (například olše, akát, pajasan, líska a jiné) se zatím do praxe neprosadily.
V současné době se rychlerostoucí dřeviny využívají hlavně v energetickém odvětví jako zdroj biomasy, která je určena k výrobě tepla nebo elektrické energie. Palivo se dodává většinou ve formě dřevní štěpky, popř. pelet, briket nebo polen. Vedle energetického zpracování se rychlerostoucí dřeviny využívají v průmyslu dřevozpracujícím, papírenském nebo chemickém.
Rychlerostoucí dřeviny mají i jiné funkce –
* biologické funkce – krajinotvorné, vznik biokoridorů a lesních společenstev v bezlesé zemědělské krajině, zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny, úkryt a potrava pro drobnou i vysokou zvěř, hnízdiště ptactva, úkryt pro hmyz, včelí pastva
* meliorační funkce – snižování větrné eroze, zpevňování břehů proti vodní erozi, biologická meliorace přemokřených stanovišť, vytvoření humusové vrstvy, provzdušnění půdy
* izolační funkce – snížení prašnosti, protihlukové bariéry, větrolamy, zlepšení tepelného režimu lokality
* estetická funkce – okrasné účely, živé ploty, optické bariéry, zastínění objektů
* produkční funkce – produkují kyslík, produkují biomasu pro hospodářské využití, odstraňují z atmosféry oxid uhličitý (CO2), zvýšení vlhkosti vzduchu
Většina odrůd rychlerostoucích dřevin pěstovaných pro produkci biomasy ve výmladkových plantážích na zemědělské půdě se řadí k nepůvodním druhům nebo jejich křížencům. Jejich pěstování je limitováno zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb., který zakazuje použití geograficky nepůvodních druhů ve zvláště chráněných územích a podmiňuje jejich pěstování v ostatní krajině souhlasem orgánu ochrany přírody. Poslední výsledky výzkumů ukazují, že vybrané klony domácích vrb mohou v příznivých stanovištních podmínkách dosahovat výnosů, které jsou srovnatelné, příp. vyšší než u nepůvodních druhů RRD v podobných půdně-klimatických podmínkách.
Výmladkové plantáže RRD jsou novou formou zemědělského hospodaření, založené na regenerační výmladkové schopnosti vybraných klonů topolů a vrb, která umožňuje opakované sklízení bez potřeby založení nového porostu. Nejdůležitějším předpokladem pro dosažení dobrých výnosů je volba vhodného stanoviště, které je dáno kombinací půdních a klimatických podmínek. Jedná se zejména o dostatek vody v půdě i ve formě srážek, fyzikální vlastnosti půdy a další faktory jako je např. výskyt přísušků. Zcela nevhodné pro pěstování dostupného sortimentu topolů a vrb jsou jednak písčité a štěrkovité půdy (vysýchavé) anebo půdy rašeliništní a trvale přemokřené.
Plantáže RRD se většinou sklízejí na štěpku v tzv. velmi krátkém obmýtí, které se v našich podmínkách pohybuje mezi 3-5 roky ( převážně pro potřeby tepláren a elektráren ), nebo při delším obmýtí 6-7 roků se sklízí a využívá jako zdroj levného palivového dříví ( např. na vytápění rodinného domu ). Plantáže RRD v ČR zatím nevznikají a asi ani ve větší míře vznikat nebudou na nejúrodnějších půdách. K dispozici budou spíše stanoviště klimaticky, půdně a ekonomicky méně vhodná pro dosažení dobré produkce jak konvenčních plodin tak i biomasy. Přibližně ve věku 15-25 let, když začne výnos produkční plantáže klesat pod úroveň ekonomické rentability, je vhodné přikročit ke zrušení plantáže. Likvidace plantáže musí být provedena co nejdříve po provedené těžbě, tak aby i kořeny byly odstraněny z celé plochy a popřípadě i z okolí plantáže. Stav půdy po 20 – 25letém pěstování RRD plantážovým způsobem závisí na několika faktorech, z nichž hlavní jsou úrodnost půdy, způsob a objem hnojení plantáže.