Rod topol (Populus) patří do čeledi vrbovitých a spolu s vrbami se řadí mezi takzvané rychle rostoucí dřeviny (RRD). Vyznačují se variabilitou a vzájemným křížením vytváří mnoho nejrůznějších poddruhů, odrůd a kultivarů. Základními domácími druhy topolu jsou topol černý (Populus nigra), topol bílý (Populus alba) a topol osika (Populus tremula). K cílenému pěstování je u nás vhodný především topol černý. Je to vzrostlý strom s klenutou rozložitou korunou, silným kmenem, dosahuje výšky až 40 m, průměru kmene do 2 m a dožívá se stáří až 150 let. Borka je v mládí hladká, zpravidla šedozelená, později síťovitě rozbrázděná. Listy jsou asi 10 cm dlouhé, střídavé, dlouze řapíkaté, trojúhelníkovité, po obvodu pilovité, květem jsou převislé jehnědy. Kořenový systém je dobře vyvinutý všemi směry, takže topoly odolávají bez problémů i značně silným větrům. Topol je světlomilný a potřebuje značnou vlhkost, kterou dokáže získávat i z velké hloubky dlouhými kořeny. Roste v teplých úvalech podél toků řek a v lužních lesích nejnižších poloh. Je to rychle rostoucí dřevina se značnou výmladkovou schopností. Dřevo je světlé, lehké, měkké, ohebné a dobře se štípe. Výhřevnost dřeva je srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí, pohybuje se mezi 4,3 – 4,5 kWh, 15 MJ na 1 kg dřeva při 20% vlhkosti. V České republice jsou pěstované hybridní černé a balzámové topoly, které se vzájemně dosti liší ve svých nárocích na stanoviště. Zatímco hybridní černé topoly považujeme za dřeviny náročné na živiny, jsou topoly balzámové mnohem skromnější. Rovněž nároky na teplo jsou u černých topolů podstatně vyšší než u balzámových. Nároky na dostatek vody jsou u obou skupin značné, i když se zde projevují určité rozdíly u různých klonů. Topol bílý (Populus alba), se u nás zatím ve větší míře nepěstuje. Ze všech topolů nejméně náročný je topol osika (Populus tremula) a jeho hybridy. Osiky lze pěstovat na různých půdách od štěrků až po těžší hlinité půdy, nejsou náročné na vodu. Při správném výběru druhů je možné na území ČR pěstovat topoly od nejnižších poloh až do nadmořské výšky okolo 900 m. Hospodářsky perspektivní skupinou jsou v současné době především hybridy mezi druhy sekcí černých a balzámových topolů.
Odrůdy topolů
J-105 (Max-4), J-104 (Max-5)
Tyto klony vznikly v Japonsku křížením Populus maximowiczii × Populus nigra. Do ČR byly poprvé dovezeny v roce 1992. Jsou dodávány pod komerčním označením J-105 a J104. Mezi jednotlivými odrůdami je jen minimální rozdíl, který se dá rozeznat pouze při genetické analýze.
Listy jsou na výhonech širší, než je délka hlavní žilky, okrouhlého tvaru s bází srdčitou a s velmi krátkou špičkou, středně veliké, na bujných výhonech jsou až 25 cm dlouhé. Okraj listu je hustě vroubkovaný a zvlněný. Čepel je na svrchní straně sytě zelená se světlou žilnatinou, na spodní straně světle zelená až bělavá. Velmi krátce ochlupený řapík dorůstá přibližně poloviny délky hlavní žilky. Listy na bočních výhonech jsou menší, okrouhlé, se srdčitou bází a s výraznější špičkou. Pupeny jsou štíhlé, 11 až 13 mm dlouhé, přilehlé k prýtu. Raší velmi brzy a barva rašících listů je světle zelená. Jednoleté bujné výhony jsou v horní části zelenohnědé se světlejším mramorováním. Na průřezu jsou téměř kruhovité, v horní části se čtyřmi až pěti málo výraznými oblými hranami. Kmen u mladých stromů je průběžný a rovný. Kůra zůstává dlouho hladká, zpočátku světle šedozelená, později světle žlutošedá s bělavými lenticelami. Koruna je široce oválná, řídká s jemným ovětvením. Klony prokázaly výbornou ujímavost, kterou si udržují při vhodném skladování i do letních měsíců a odolávají konkurenci buřeně i při poměrně extenzivní agrotechnice. Mají rychlý terminální růst v prvních letech a husté větvení v dolní části kmene, které je vhodné pro potlačování plevelů v prvních letech, jsou značně odolné proti škůdcům a nemocem. Vhodné pro většinu typů půd v České republice ze standardním úhrnem srážek okolo 500 mm/rok a větších, nesnáší však kyselejší půdy a vyšší hladinu podzemní vody, vhodné jsou i do záplavových oblastí, říčních náplav nebo i na povrchy bez vegetace (např. náspy, stavební navážky, lesní paseky). Oba klony lze použít jak na pěstování levného palivového dřeva, dřevní štěpky, tak na výrobu palet a briket, k výrobě celulózy, pro nábytkářský průmysl, řezbářství, ozelenění výsypek, výsadby větrolamů, protihlukové bariery, živé ploty. Po sklizni vytváří v prvním roce větší počet terminálních výhonů, které jsou v dalších letech redukovány na 2 – 4, kmeny jsou charakteristicky pokřivené. Plantáže topolu mají při efektivním využití životnost cca 20-25 let.
Oxford
P-494 (Populus maximoviczii x Populus berolinensis) Oxford
Je to pestíkový klon, pochází z USA, kde vznikl z kontrolovaného křížení topolu Maximowičova (Populus maximowiczii) a topolu berlínského (Populus × berolinensis). Do ČR byl dovezen v roce 1959 z Polska.
Tento starší hybridní klon má průměrné růstové a produkční parametry. Má sklon k nízkému větvení (cca od 0,5m), které může být vhodnou adaptací pro zaplevelené lokality – může si sám částečně plevele potlačovat. Nejvíce mu vyhovují normální stanoviště v chladnějších klimatických podmínkách. Listy jsou na bujných výhonech středně velké, široce vejčité, na bázi srdčitě vykrojené. Na vrcholu je list zaoblený a zakončený zkroucenou, krátkou, tupou špičkou, lysý okraj je výrazně zoubkovaný a silně zvlněný. Čepel je kožovitá, na svrchní straně matná, tmavě zelená, na spodní straně bělavá. Hlavní žilka je na bázi slabě narůžovělá. Řapík je krátký, dosahuje přibližně 1/3 délky hlavní žilky, krátce ochlupený, na svrchní straně narůžovělý. Listy na bočních výhonech jsou drobnější, na bázi až klínovité, na vrcholu zúžené do výraznější špičky. Čepel je na spodní straně šedozelená. Pupeny jsou okolo 12 mm dlouhé, přilehlé, občas slabě odstávající, klínovité, dlouze ostře zašpičatělé. Klon raší brzy a barva rašících listů je sytě zelená s načervenalým okrajem a červenou středovou žilkou. Jednoleté bujné výhony jsou v horní části světle hnědozelené, na osluněné straně až červenohnědé. V dolní části jsou tmavě hnědozelené s hustými, podélnými šedými proužky, šedě mramorované, na průřezu kruhovité. Celý prýt je krátce a hustě ochlupený. Kmen je průběžný a rovný vysoko do koruny. Kůra je dlouho hladká, zprvu šedozelená, později šedohnědá až hnědá. Červenohnědá borka se tvoří pozdě, je síťovitě rýhovaná. Koruna je, zejména v mládí, nápadně hustá, široce kuželovitá, ve stáří široce oválná. Větve jsou dosti četné, střední tloušťky a vyrůstají v pravidelných přeslenech pod úhlem 45°. Jsou houževnaté a odolné vůči působení větru a námrazy. Klon nevytváří kmenové výstřelky ani kořenové výmladky.
Androscoggin
P-NE-454 (P. maximowiczii x trichocarpa) „Androscoggin“
Je to prašníkový klon, pochází z USA, kde vznikl křížením topolu chlupatoplodého (Populus trichocarpa) a topolu Maximowičova (Populus maximowiczii). Do ČR se dostal v roce 1961 z Německa.
Listy jsou na bujných výhonech velké, široce kopinaté nebo vejčité. Báze je často slabě srdčitě vykrojená. List se k vrcholu plynule zužuje a je zakončen krátkou, často pokroucenou špičkou. Krátce obarvený okraj je jemně vroubkovaně pilovitý a zpravidla zvlněný. Mírně žlábkovitě prohnutá čepel je kožovitá, na svrchní straně tmavě zelená se zahloubenou žilnatinou, vespod bělavá a na žilkách řídce ochlupená. Hlavní žilka je zpočátku masově červená, zbarvení záhy bledne. Řapík je krátký s narůžovělou svrchní stranou. Listy na bočních výhonech jsou výrazně menší, na spodní straně stříbřité, vejčitého tvaru s výraznou úzkou špičkou a mělkým vroubkováním na okraji. Pupeny jsou až 14 mm dlouhé, dlouze zašpičatělé, přilehlé k prýtu, špička je vyhnutá do strany. Horní polovina pupenu je pokryta protáhlou kapkou medově zbarveného vonného balzámu. Klon raší brzy a barva rašících listů je zelená s nádechem do hněda. Jednoleté bujné výhony jsou v horní třetině tmavě hnědé, u vrcholu s nádechem do červena. Na průřezu jsou slabě pětihranné, téměř kruhového průřezu s 5 úzkými nízkými lištami. V dolní polovině je prýt velmi krátce a jemně ochlupený, v horní polovině lysý. Kmen je průběžný a rovný vysoko do koruny. Kůra je dlouho hladká, šedozelené barvy. Borka se tvoří velmi pozdě a pouze v dolní části kmene a je tmavě hnědá. Koruna je široká a poměrně řídká. Větve vyrůstají v pravidelných přeslenech pod úhlem 60° a jsou dosti silné. Vykazuje velmi dobré výsledky růstu, na exponovaných stanovištích při silném větru se snadno lámou. Klon vykazuje jen slabou tvorbu kmenových výstřelků, kořenové výmladky netvoří. Vhodný do porostních výsadeb ve 200-700 m n. m. Své stanovištní optimum má spíše na lehčích půdách a ve vyšších nadmořských výškách (300 – 600 m.n.m.). Snáší ale i chudší štěrkovité půdy dobře zásobené vodou. Mezi jeho pozitiva patří relativně dobrý růst na chudších lokalitách i ve srážkovém stínu na výsypkách. Zachovává si zde vysokou ujímavost a velmi dobrý výškový přírůst. Vykazuje velmi dobrou výmladnost, jen zřídka vytváří 2 rovnocenné kmeny bez seřezání. Listy opadávají poměrně pozdě. Klon se jeví jako nadprůměrný.
NE-42
Je to prašníkový klon, pochází z USA, kde vznikl ze stejného křížení jako klon ´Androscoggin´. Do ČR byl přivezen v roce 1959 z Polska.
Listy jsou na bujných výhonech velké, široce vejčité až eliptické, na bázi často slabě srdčitě vykrojené, k vrcholu plynule zúžené do špičky. Krátce obrvený okraj listu je ostře vroubkovaně pilovitý a zpravidla zvlněný. Žlábkovitě prohnutá čepel je kožovitá, na svrchní straně tmavě zelená, vespod bělavá a na žilkách velmi řídce ochlupená. Hlavní žilka je na bázi červeně zbarvená. Řapík je krátký s narůžovělou svrchní stranou. Listy na bočních výhonech jsou výrazně menší, na spodní straně stříbřité, vejčitého tvaru. Pupeny jsou dlouhé až 15 mm, přilehlé k prýtu a mírně vyhnuté do boku. V horní polovině jsou pokryty protáhlou kapkou tmavě zbarveného lepivého balzámu. Klon raší poněkud později než ´Androscoggin´, barva rašících listů je hnědě zelená. Oba klony mají velmi dlouhou vegetační dobu. Jednoleté bujné výhony jsou v horní třetině červenohnědé s přechodem do zelena na zastíněných místech. Lišty jsou jen málo vyvinuté, většinou stejně zbarvené jako prýt, někdy se světlejšími hranami. Dolní část prýtu je pokryta krátkými chlupy, které směrem k vrcholu olysávají. Kmen je průběžný a rovný vysoko do koruny. Kůra je dlouho hladká, šedozelené barvy, borka se tvoří velmi pozdě a pouze v dolní části kmene, koruna je široká a řídká. Větve vyrůstají v pravidelných přeslenech pod téměř pravým úhlem a asi 0,5 m od kmene se ohýbají vzhůru. Klon nevytváří kmenové výstřelky ani kořenové výmladky. Růstově i produkčně je tento klon ze stejného hybridního původu jako Oxford, nicméně je možno jej zařadit jako nadprůměr, a to mezi 3 nejlepší klony. Roste dobře na suchých i vodou dobře zásobených stanovištích, snáší i chudší štěrkovité půdy dobře zásobené vodou a jeho výnos příliš neklesá ani v chladnějších podhorských oblastech. Na nepříznivých a extrémních stanovištích začíná zrychlovat výškový přírůst až v 3-4tém roce. Má velmi dobrou výmladnou schopnost. Je vhodný do porostních výsadeb ve 200-700 m n.m..
Fritzi Pauley
Je to pestíkový klon topolu chlupatoplodého (Populus trichocarpa), který pochází z USA ze státu Washington. Do ČR se dostal v roce 1961 z Holandska.
Listy jsou na bujných výhonech nápadně velké, dlouze kopinaté se srdčitou bází a dlouze protaženou, mírně zahnutou špičkou. Krátce obarvený okraj listu je hustě vroubkovaně pilovitý a mírně zvlněný. Čepel je kožovitá, na svrchní straně matně sytě zelená, na spodní straně téměř bílá, s výraznou, tmavěji zbarvenou žilnatinou, která je řídce ochlupená. Báze hlavní žilky je na svrchní straně slabě načervenalá. Řapík je krátký, velmi krátce ochlupený, na svrchní straně červený. Listy na bočních výhonech jsou menší, široce kopinaté . Pupeny jsou štíhlé, často vyhnuté do strany, protáhlé do dlouhé špičky, která mírně odstává od prýtu. Celková délka pupenu může být až 24 mm. Horní část bývá pokryta tenkou vrstvou vonného a lepivého balzámu. Klon raší velmi brzy a rašící listy mají barvu světle zelenou. Po úplném rozvinutí mají tvar široce kopinatý a protáhlý. Na spodní straně jsou téměř bílé a na bujných výhonech mají výrazně protáhlou špičku. Jednoleté prýty jsou v horní polovině tmavě hnědé se světlejšími skvrnami, na průřezu jsou ostře pětihranné s výraznými lištami zbarvenými stejně jako prýt. Kmen je průběžný až do vrcholu. Kůra šedivá s výraznými lenticelami, borka se tvoří velmi brzo a je výrazně šupinovitá a načernale zbarvená. V pozdějším věku je na bázi kmene hrubější a podélně rýhovaná. Koruna je nepravidelná, řídká a může být poškozována lámáním na exponovaném stanovišti. Roste velmi dobře především na kyselých podkladech a snáší dobře i stanoviště s přechodně sníženou zásobou vody v půdě během letních měsíců. Je vhodný do porostních výsadeb ve 200-700 n. m
Odrůda AF2
Odrůda topolu AF2 byla vyšlechtěná v roce 1994 umělým opylením v severní Itálii. Matka: P. deltoides 145–86 (Illinois – USA), otec: P. nigra 40 (Piemonte – Italia).
Tvoří přímý kmen s výrazným rýhováním a kuželovitou korunou se silnou vrcholovou dominancí a bohatým olistěním. Začátek vegetace je počátkem dubna, k celkovému olistění dochází začátkem prosince, délka vegetačního období je okolo 240 dní. Délka mýtního cyklu je 2 – 5 let. Odrůdu AF2 není nutné prořezávat, je vhodné ji pěstovat spíše na úrodnějších, písčitých i jílovitých půdách s dobrou dostupností vody a vyšším přísunem vláhy nad 500 mm/rok. Rychlost růstu odrůdy AF2 je shodná s odrůdou AF8 a je o něco vyšší než u odrůdy J105. Odolnost proti škůdcům a tolerance k chorobám je poměrně vysoká. Využívá se na pěstování levného palivového dřeva, využití biomasy pro energii (dřevní štěpky), v papírenském průmyslu a taky na výrobu dřevotřísky, pelet a briket.
Odrůda AF8
Odrůda topolu AF8 byla vyšlechtěná umělým opylením v roce 1993 v severní Itálii. Matka: S. x generosa 103–86 [S. deltoides 583 (Iowa – USA) x S. trichocarpa 196 (Oregon-USA)], Otec: P.trichocarpa PEE (Washington – Spojené státy americké).
Tvoří rovný téměř hladký, světlehnědý kmen s průměrným větvením a středním olistěním. Začátek vegetace je v polovině dubna, k celkovému odlistění dochází na konci listopadu, délka vegetačního období je okolo 240 dní. Délka mýtního cyklu je 2 – 5 let. Odrůdu AF8 lze pěstovat na širokém spektru lehčích druhů půdy, má vyšší nároky na dostupnost vody a průměrný úhrn srážek okolo 500 mm/rok. Rychlost růstu odrůdy AF8 je o něco vyšší než u odrůdy J105. Hustotu dřevní hmoty má AF8 o málo větší než AF2. Odolnost proti škůdcům a tolerance k chorobám je poměrně vysoká. Odrůdu AF8 lze použít jak na pěstování levného palivového dřeva, dřevní štěpky (biomasu), tak na výrobu pelet a briket.
Odrůda Monviso
Odrůda topolu Monviso byla vyšlechtěná v roce 1991 umělým opylením v severní Itálii. Matka: P. x generosa 103–86 [P. deltoides 583 (Iowa – USA) x P. trichocarpa 196 (Oregon -USA)], otec: P. nigra 715–86 [P. nigra 12 (Piemonte -Italia) x P. nigra 7 (Umbria – Italia)].
Vzrůst není příliš rovný, hojně větví, proto je použitelný výhradně jen pro krátké životní periody. Začátek vegetace je v polovině dubna, k celkovému odlistění dochází na konci listopadu, délka vegetačního období je okolo 240 dní. Délka mýtního cyklu je 2 – 5 let. Klon je vhodný pro půdy průměrné kvality, je přizpůsobivý chudším půdám s nižším obsahem vláhy, za horších podmínek zavlažování poskytuje stále ještě zajímavé výnosy. Pro italské klony je typická velmi vysoká odolnost proti chorobám, avšak malá stabilita proti sněhu a větru. Odrůda Monviso se využívá jako biomasy pro energii, dřevotřísky, papírenský průmysl, výrobu pelet a briket.